HROBNÍKOVA DCERA

„Z vlka, na kterého sněží, se nikdy nestane beránek.“

Ve své vlasti i v Česku nejčastěji uváděný současný slovenský dramatik Viliam Klimáček (1958), napsal tuto hru pro Slovenské národní divadlo, kde měla úspěšnou premiéru.

Do vesnic v horských údolích situují slovenští literáti příběhy svých děl již po několik generací. „Nasněží a bude trvat týden, než k nám ženisti prohrabou cestu.“ Tradiční mytologie prostého, ale národnostně a sociálně zdravě cítícího vesnického dříče se stala základem řady ideologií, včetně dnešního nacionalismu.

Klimáček nezapře počátky své tvorby v autorském kabaretním divadle GUnaGU. Pravzor horalských dramat využívá v Hrobníkově dceři k paradoxnímu obraz. Čtyři skvěle napsané komediální postavy tvoří rodinu jako základ dnešní rozpory tříštěné a hodnotově zmatené společnosti. Otec se ve vesnici, kde opouštěné domy zkupují bohatí městští lufťáci, jako hrobník neuživí. Je to onen tradiční „člověk práce“, hanbící se za život na sociální podpoře. Jeho žena, bývalá ruštinářka, se nevyrovnala se změnou poměrů a sní svůj všeslovanský sen o „mocném ruském dubisku“. Dcera se učí na kadeřnici a snaží se před svým snoubencem, policistou, skrýt, že občas upadá do transu, ve kterém mluví aramejsky a zjevují se jí Josef s těhotnou Marií, putující jako migranti pouští. A její ženich je velitelem samozvaného oddílu domobrany Karpatští vlci, připravujícího se k obraně vlasti před nepřicházející invazí imigrantů.

Co se stane, když se sen Hrobníkovy dcery stane skutečností? Jak frustrovaná společnost dokáže naložit se zázrakem?

Uvedeme v cyklu Česká (a slovenská) komorní hra v roce stého výročí vzniku společné republiky.

Obsazení
Otec, hrobník Otakar Brousek ml.
Dcera, studentka Tereza Terberová
Matka, uklízečka Antonie Talacková
Laco, policajt Ondřej Kraus
Josef a Marie, bibličtí utečenci Mimický sbor Divadla na Vinohradech